Ženské tělo v realitě - 3. díl - Endometrióza

Endometrióza – když tělo mluví skrze nemoc

Přišla ke mně do poradny a hned bylo vidět, že je unavená. Ne takovou tou běžnou únavou, kterou spraví víkend nebo dovolená. Byla to únava, která se usadí hluboko v těle. Na pohled krásná, sympatická a velmi milá žena. Její pleť byla ale šedší, pod očima tmavé kruhy, ramena stažená dopředu. Působila, jako by byla pořád ve střehu. Jako by její tělo nikdy úplně nevypnulo.

já

Řekla mi:

„Mám endometriózu. Objevila se po těžkém porodu. A bolí mě skoro pořád.“

Bolest v podbřišku byla přítomná téměř celý cyklus, výrazně se zhoršovala během menstruace.

Byla tak vyčerpaná, že už nezvládala fungovat tak, jak byla zvyklá. Jak jsme spolu mluvily dál, začal se postupně skládat celý její příběh.

Příběh, který tělo nezapomnělo

Náročné dětství. Velká zodpovědnost už od mala. „Hodná holka.“ Spíš pasivní. Bez prostoru mít vlastní slovo. Aby byla viděná, musela něco dokázat – školu, výkon, sport. V mladí žila s přísným partnerem. Musela být hubená, aby se mu líbila. Velký psychický tlak. Kontrola. Nepřijetí. Tělo se postupně naučilo jedno jediné: vydržet, přizpůsobit se, fungovat.

Bezpečí nikde.

Tohle jsou to jedny z těch těžkých chvil v terapeutické práci, kdy klientka vypráví, čím si prošla… a na konci řekne: „Ale já už teď přece nejsem ve stresu.“

A tady je důležité si něco připomenout.   Trauma nekončí slovy

Trauma se neukládá do myšlenek. Ukládá se do těla. Do mozku – konkrétně do amygdaly. Do nervového systému. Do biochemie. Stačí pak jakýkoliv spouštěč. Někdy i vůně, tón hlasu, situace. A tělo zareaguje, jako by šlo o život. Kortizol a adrenalin jdou do popředí. Tělo je v ohrožení – i když mysl říká, že „už je všechno v pořádku“.

A právě tady se spouští další mechanismy, které už nejsou vědomé:

• hormonální rozladění

• zhoršené trávení

• přetížená imunita

• chronický zánět

Co se dělo v těle

Jak už jsme si říkaly v předchozích dílech, endometrióza není jen lokální gynekologický problém. Z pohledu funkční a klinické praxe ji vnímáme jako celosystémový zánětlivý stav, do kterého je zapojen:

• nervový systém

• hormonální systém

• imunitní systém

U této ženy byl velmi patrný obraz dlouhodobého stresu a narušené regulace HPA osy (hypotalamus–hypofýza–nadledviny).

HPA osa a kortizol – když tělo nemůže vypnout

HPA osa řídí reakci těla na zátěž. Rozhoduje o tom, zda je tělo v režimu klidu, nebo v režimu přežití. Krátkodobý stres je v pořádku. Tělo vyplaví kortizol, zvládne situaci a vrátí se zpět do rovnováhy. Problém nastává, když je stres dlouhodobý. HPA osa zůstává aktivní příliš dlouho. Kortizol se stává dominantním hormonem. Tělo se přepíná do režimu přežití.

V tomto režimu:

• prioritou je zvládnout den

• šetří se energií

• regenerace a obnova jdou stranou

Kortizol a progesteron – soupeření o zdroje

Progesteron je hormon spojený s:

• klidem nervového systému

• stabilitou cyklu

• schopností regenerace

  
  

Jeho tvorba je ale energeticky náročná. Pokud tělo dlouhodobě investuje energii do zvládání stresu a produkce kortizolu, na progesteron často nezbývá kapacita. Ne proto, že by ho tělo neumělo tvořit. Ale proto, že má jinou prioritu: přežití.

Nízký progesteron pak znamená:

• vnitřní napětí

• horší zklidnění

• horší regeneraci

Estrogen, zánět a bolest

Když je progesteron dlouhodobě nízký, estrogen se dostává relativně do popředí. Ne nutně proto, že by ho bylo nadbytek, ale proto, že chybí jeho vyvažující protějšek.

Estrogen:

• podporuje buněčnou aktivitu

• může zvyšovat zánětlivou reakci

V kontextu endometriózy a chronického stresu tak vzniká prostředí, které:

• udržuje zánět

• zhoršuje bolest

• činí cyklus vyčerpávajícím

Co to znamená pro ženu

Narušení HPA osy se neprojevuje jen na cyklu.

Často se přidává:

• porucha spánku

• úzkosti

• kolísání energie

• snížená odolnost vůči stresu

Tělo ale není rozbité. Je adaptované na zátěž, která trvala příliš dlouho.

Psychosomatický pohled

Jak popisuje Radkin Honzák, tělo a psychika jsou neoddělitelně propojené. Dlouhodobý stres, potlačované emoce a tlak na výkon se mohou projevit jako tělesné potíže.

V psychosomatickém pohledu se ženské pohlavní orgány často pojí s tématy:

• vztahu k sobě

• ženské identity

• hranic

• schopnosti cítit a potřebovat

Neznamená to, že by si žena nemoc „způsobila“. Znamená to, že tělo si pamatuje, v jakém napětí žilo. A někdy začne mluvit právě tam, kde žena celý život mlčela.

Realita léčby

Nejtěžší na této práci není změnit stravu nebo doplňky. Nejtěžší je vykomunikovat realitu. Tělu, které je roky v režimu přežití, nelze dát rychlé řešení. Regenerace trvá měsíce. Někdy i roky. Tato žena ale udělala obrovský kus práce. Hodně sportovala. Málo jedla. Bála se přibrat. Postupně jsme měnily vztah k jídlu i k tělu.

Nikdy nezapomenu, když mi řekla: „Začala jsem jíst ráno vývary… a najednou mám energii. A nemusím si hned dávat kafe.“

Pro někoho maličkost. Pro vyčerpané tělo obrovský signál bezpečí.

Zamyšlení na závěr

Žijeme ve světě nastaveném na výkon, podmínky a soutěž. Na rychlost, efektivitu a tlak. To odpovídá spíše výkonnému – „mužskému“ principu fungování. Samo o sobě to není špatně. Problém nastává ve chvíli, kdy se stane jediným možným. Ženské tělo ale funguje jinak. Potřebuje rytmus. Střídání. Bezpečí. Když je dlouhodobě tlačeno do výkonu, přizpůsobí se. Často za cenu vyčerpání, hormonální nerovnováhy a zánětu.

Endometriózu proto nevnímám jako selhání těla. Vnímám ji jako tiché, ale velmi jasné volání po změně. Po návratu k sobě. K respektu k ženskému rytmu. K životu, ve kterém tělo nemusí pořád bojovat.

Pokud tě tvoje tělo zajímá více do hloubky, zůstaň tu se mnou. A jestli ti tahle práce dává smysl. Budu ráda za zpětnou vazbu. Třeba tím, že článěk dočteš až sem. Třeba tím, že mu dáš srdíčko, pošleš ho dál nebo mi napíšeš. I tichá odezva je odezva a já si ji vážím.

Protože ženské tělo v realitě není slabé. Je moudré a zaslouží si být pochopené.