Cesta k ženskému tělu v realitě
- nicolwinterova
- 18. 12. 2025
- Minut čtení: 2
Aktualizováno: 20. 12. 2025

Cesta k ženskému tělu v realitě
Když jsem před lety začínala pracovat s lidmi, nikdy by mě nenapadlo, kam mě tahle cesta dovede.
Od začátku mě přitahovalo tělo, jeho řeč a souvislosti mezi psychikou, zdravím a životem. Studovala jsem, pracovala, vzdělávala se. Měla jsem dvě, někdy i tři práce najednou. Terapie. Semináře. Krabičky. Studium. Všechno mě bavilo. Všechno dávalo smysl.
A zároveň to bylo období, které mělo své tempo – rychlé, intenzivní, plné odpovědnosti.
Zpomalení pro mě nikdy nebylo cizí myšlenkou. Jen bylo těžké ho skutečně žít.
Ne proto, že bych ho odmítala, ale proto, že život byl plný rolí, závazků a péče o druhé.
Moje práce byla hluboce osobní. Výkon pro mě nebyl soutěží, ale způsobem, jak obstát v realitě, která něco vyžadovala. Péče o ostatní byla přirozená – a často šla před péčí o sebe.
A rodina?
Tu jsem v sobě měla spíš jako otevřenou otázku než plán. Neuměla jsem si představit, jak by se do mého života vešlo mateřství. Jak by se do něj vešel klid, rytmus, neplánovatelnost.
A pak přišel život. Ne jako zlom. Spíš jako pozvání, které nešlo přeslechnout.
Jako vždy – jinak, než jsem si představovala :)
Mateřství, které není jen růžové
Možná čekáte, že teď napíšu, jak je mateřství nejkrásnější věc na světě. A ano — je krásné. Je něžné. Je hluboké. Ale je také těžké. Někdy mám pocit, že mi moje vlastní sny utíkají. Někdy jsem jen mezi plínkami. Někdy se mi stýská po starém světě, po práci, po interakcích, které mě nabíjely. Někdy mám pocit, že stojím a svět venku běží dál.
Postupně, ale cítím něco ještě silnějšího: Tohle je přesně to místo, kde mám teď být.
Je to místo, které mě učí všechno, co jsem celý život obcházela:
zpomalit,
být tady a teď,
nevěřit výkonu, ale procesu,
a dovolit si být lidská, nedokonalá, skutečná.
Moje osobní manifestace
Tak vznikl můj manifest — ne jako koncept, ale jako pravda, která mě našla:
Jsem přesně tam, kde mám být. Ne dokonalá. Ne připravená. Ale pravdivá.
Mám pocit, že nejsem sama. Spousta žen se snaží stíhat život, místo toho, aby ho žily.
Chtějí být silné, dokonalé, výkonné. V tichu je však slyšet něco jiného:
Přítomnost je léčivá a realita těla je moudrá.
A tak vzniká projekt: Ženské tělo v realitě
Ne jako nový brand. Ne jako trend. Ne jako marketing.
Ale jako prostor, kde se může říkat pravda:
o ženském těle,
o cyklech,
o únavě,
o ztrátě identity,
o návratech k sobě,
o mateřství i nemateřství,
o těle, které mluví, i když ho neposloucháme.
A taky o příbězích žen — vašich příbězích — vždy anonymně, s úctou, s pokorou. Protože právě v praxi vidím, jak moc ženy touží slyšet, že nejsou samy.
Co můžete od projektu čekat
hluboké texty o ženském těle v praxi
příběhy ze života žen (anonymně)
propojení medicíny, psychiky a reality
podporu ženy jako celku
a pravdu — ne perfektní obrázek
Moje cesta je i vaše
Nikdy jsem si nemyslela, že zrovna tohle období mě přivede k nejhlubší kapitole mé práce. Ale život je někdy vtipný. Dá nám přesně to, co potřebujeme — ne to, co jsme plánovaly.
Tak se učím být tady. Pomalu. Opravdově.
A děkuju vám, že u toho můžu být s vámi.





Komentáře