Nový rok, staré já

Proč novoroční předsevzetí často nefungují – a jak k sobě přistoupit jinak

(z pohledu těla, psychiky i hormonů)

Už je to tady zase. Nový rok a s ním vlna předsevzetí. Budeme hubenější. Začneme běhat. Budeme jíst zdravěji, vyřadíme lepek, cukr, alkohol.B udeme klidnější, disciplinovanější, lepší verzí sebe sama.

A pak přijde únor. Únava. Ztráta motivace. Pocit, že jsme zase „selhali“. Jenže velmi často nejde o selhání. Jde o to, že se snažíme změnit chování, aniž bychom respektovali stav těla.

Tělo není tabulka úkolů

Většina novoročních změn vychází z hlavy.Z přesvědčení, že když se víc přinutíme, všechno půjde. Jenže tělo funguje jinak než plánovač v diáři.Pamatuje si dlouhodobý stres, tlak, nevyspání, emoční přetížení. Pamatuje si období, kdy bylo potřeba „fungovat“, i když už nebylo z čeho brát.

A tady často vzniká konflikt: hlava chce změnu, ale tělo se brání. Ne proto, že by bylo slabé.Ale proto, že se snaží přežít a šetřit energií.

Psychosomatický pohled: co když tělo nebrzdí, ale chrání?

Z psychosomatického hlediska nejsou opakované neúspěchy problémem vůle. Jsou informací. Tělo velmi často říká:„Ještě ne.“„Ne tímto tempem.“„Potřebuji nejdřív klid.“

Pokud dlouhodobě ignorujeme signály těla – únavu, chutě, bolesti, podrážděnost, nespavost – nervový systém zůstává v režimu ohrožení. A v tomto stavu je jakákoliv změna návyků extrémně náročná.

Malé edukační okénko: není to jen neuroplasticita

Často se mluví o neuroplasticitě – tedy schopnosti mozku měnit se, vytvářet nové spoje a učit se nové vzorce chování.To je pravda. Ale je to jen část příběhu. O tom, jestli změnu zvládneme, totiž nerozhoduje jen mozek, ale celý hormonální a nervový systém.

Velkou roli hraje především kortizol – stresový hormon, který je řízen osou hypotalamus–hypofýza–nadledviny (tzv. HPA osa).

Pokud je tělo:

• dlouhodobě ve stresu

• málo spí

• jede dlouho „na výkon“

• nebo je emočně přetížené

Pak je kortizol často rozhozený nebo vyčerpaný. Unavené nadledviny nejsou schopné dlouhodobě podporovat změnu.

V praxi to pak vypadá tak, že:

• ráno chybí energie

• vůle rychle mizí

• objevují se chutě, přejídání nebo naopak nechutenství

• tělo se brání dalším „nárokům“

V takovém stavu není problém v tom, že bychom nebyli disciplinovaní.Problém je, že biologie má přednost před plánem.

Změna návyků trvá dlouho. Opravdu dlouho.

Skutečné přepisování návyků, reakcí a vzorců chování může trvat měsíce až jeden rok.

Ne týdny.

Proto většinou nefungují razantní změny:

• všechno hned

• všechno najednou

• všechno od ledna

Bez dobití energie, bez zklidnění nervového systému a bez podpory hormonální rovnováhy se tělo brání. A je to logické.

Nový rok možná nepotřebuje nové já. Možná potřebuje víc péče o to staré.

To „staré já“ není problém. Často je jen unavené, přetížené a dlouhodobě tlačené k výkonu.

A dokud se nebude cítit v bezpečí, žádná změna nebude dlouhodobá. Možná tedy není otázka:„Co všechno musím změnit?“ale spíš:„Co mě nejvíc vyčerpává – a kde si můžu konečně ulevit?“

Jak se z nového roku nezbláznit – terapeutický a tělový pohled

Ne jako seznam úkolů.Spíš jako pozvání ke změně tempa.

Začni regulací, ne disciplínou.

Pokud je nervový systém v napětí a nadledviny unavené, žádná vůle dlouho nevydrží.

Možná prvním krokem není nový režim, ale:

• víc spánku

• méně tlaku na výkon

• víc prostoru na regeneraci

Uzavři to, co už nechceš nést

Napiš si na papír všechno, co už s sebou nechceš brát dál. Tlak, očekávání, vnitřní kritiku, role. Papír můžeš symbolicky roztrhat nebo spálit. Tělo potřebuje rituál uzavření, ne jen racionální rozhodnutí.

Pojmenuj kvality, ne cíle

Místo konkrétních výkonů si napiš, jak se chceš cítit.

Např.:

• klidnější

• ukotvenější

• méně ve stresu

• víc v kontaktu s tělem

Tyhle kvality jsou často lepším kompasem než seznam předsevzetí.

Dech jako návrat k sobě

Dech je jeden z nejrychlejších způsobů, jak dát nervovému systému signál, že je bezpečno.

Zavři oči. Polož ruce na tělo. A pár minut jen dýchej. Bez cíle. Bez výkonu. Jen být.

Tenhle blog není výzvou k tomu být lepší verzí sebe sama. Je spíš pozváním být k sobě laskavější, pravdivější a tělově ukotvenější.

Možná nový rok nezačíná změnou. Možná začíná nasloucháním.

A možná právě v tom je ta největší proměna :)